Honza Kašík

TapHome – moje největší chyba na stavbě

Thu, 13 Nov 2025 00:00:00 +0000

Na začátku byla idea chytré domácnosti jak ji asi chce každý: spolehlivá, po drátu, s podporou a konfigurovatelná odkudkoliv. Potom co jsem vyhodil z výběru KNX kvůli nákladům a Loxone kvůli uzavřenosti (což byla chyba) jsem našel slovenský TapHome.

TapHome jsem vybral hlavně kvůli funkci packet parseru, která slibovala snadnou integraci všeho, co nemá oficiální integraci od TapHome a celý systém vyapdal díky tomu celkem otevřeně.

S odstupem času jsem se rozhodl sepsat proč jsem nakonec TapHome zahodil. Shrnuji své rok staré zkušenosti a některé věci nemusí být aktuální. Jedná se mé osobní názory v rámci recenze.

První problém: dokumentace

Při integraci Papouch Quido jsem narazil na to, že v dokumentaci chybí podstatná část funkcí packet parseru. Musel jsme procházet existující, nezdokumentovaná řešení a podle názvů funkcí hádat, jestli by se mi třeba daná funkce nehodila.

Celá hierarchie zařízení nebyla (a možná stále není) v dokumentaci nikde zmíněna a musel jsem prostě hádat. Tehdy jsme to skousl s tím, že se třeba ukáže, že výhody převažují.

Druhý problém: přenositelnost

TapHome má aplikaci. Jen aplikaci. Chcete cokoliv nakonfigurovat? Jedině s aplikací. Používáte platformu pro kterou není aplikace? Smůla. Rozchodil jsem horko těžko Windows aplikaci ve Wine a zbytek prostě programoval z mobilu s Adnroidem.

Přitom by stačilo jednoduché webové rozhraní. To zabalíte i do mobilní aplikace. Vždyť tak to dělá Home Assistant.

Opět jsem si sliboval, že se ukáže síla zařízení a třeba v to něco je.

Třetí problém: doménově specifický jazyk

Pro programování čehokoliv používá TapHome svůj vlastní DSL. Proto je chabá dokumentace takový problém. Cykly jsou utrpení a musíte se přizpůsobit myšlení autora jazyka.

Co je ale ještě horší je to, že rozsah použitelných tokenů se liší v závislosti na kontextu. V packet parseru nemůžete použít vše co v automatizaci a naopak.

Třeba to ale znamená, že zařízení budou spolehlivá když už chybí dokumentace. No ne?

Čtvrtý problém: nespolehlivost

Asi jsem tušil, co se bude dít, když jsem dával dohromady architekturu chytré domácnosti. Chtěl jsem stmívatelná světla. TapHome samozřejmě nabízí proprietární dimmery, ale chtěl jsem, aby v případě, že třeba TapHome zanikne, bylo vše rozšiřitelné a udržovatelné. Postavil jsem tedy světla nad DMX – profesionálním protokolem pro ovládání světel a aparatury na koncertech.

TapHome pro protokol DMX nabízel bránu/gateway. Strávil jsem desítky hodin pokusy rozchodit ji, aby fungovala. Brána v implementaci firmware špatně provádela časování (příliš dlouhé pauzy) a dekodér to nezvládl. I jen jedno světlo připojené k dekodéru zuřivě blikalo. Vím, že podobné problémy měli i další uživatelé.

Tady jsem si užil první zkušenost s podporou.

Pátý problém: neprofesionální podpora

Ticket systém? Nebo snad JIRA? Ale kdeže, klíčovým prvkem podpory je skupina na Facebooku, kde fungují zaměstanci TapHome. Když položíte dotaz, třeba budete mít štěstí a nasměrují vás do soukromých zpráv/emailu.

S podporou jsem si i volal. Nakonec po cca měsíci dodali novou verzi firmware pro DMX bránu, která vše trochu stabilizovala. Problém ale přetrvával.

Jak tedy společnost profesionálně vše vyřešila? Stáhla bránu z nabídky, smazala VEŠKEROU dokumentaci a dokonce i zmínky z Facebookové skupiny. Prostě jakoby daný produkt neexistoval. Prý se jim podpora nevyplatí.

Po tomto incidentu jsme se rozhodl s TapHome skoncovat. Nechcete někdo DMX bránu? Zpátky ji nevezmou.

Šestý problém: aktualizace

Při pohledu do skupiny na Facebooku je vidět, že častým problémem jsou aktualizace. S čím jsem měl problém já osobně bylo, že aktualizace nepopisovala změny, které jsou obsaženy. Běžné ale je, že po aktualizaci firmware nastane problém.

Chcete přece aktualizovat by byl dům bezpečný, že? Tak tady prý podle “podpory” z Facebooku platí, že když vše funguje tak se nic neaktualizuje.

Vše jde ruku v ruce s nedostatečnou dokumentací.

Závěr

Není vyloučeno, že si ještě něco vybavím. Přineslo mi to mnoho zkušeností a významnou finanční ztrátu.

Integrace Samsung klimatizace do Home Assistant — po drátu

Fri, 31 Oct 2025 00:00:00 +0000

Chtěl jsem spolehlivé ovládání multisplitu bez cloudu a internetu. Rozhodl jsem se pro lokální Modbus řešení.

Co budeme potřebovat

Samsung MIM-B19N jednotku – Poskytuje Modbus RTU rozhraní a připojuje se k proprietární sběrnici venkovní jednotky.
Modbus RTU/TCP převodník – Osobně používám tento čtyřkanálový od Waveshare, protože k němu mám připojené elektroměry a relé Waveshare 4 channel RS485 to Ethernet server. V síti se tváří jako 4 samostatné rozhraní. U každého lze nastavit jiné časování/paritu/stop bits pro Modbus RTU.
Běžící Home Assistant s vhodnou konfigurací – Plně aktualizovaný.

Schéma zapojení

Modbus RTU mám vedenou přes jeden pár cat7 kabelu.
Ethernet jsou běžné kabely.
Switch je PoE, napájím z něj i převodník.

Home Assistant konfigurace

Veškerou konfiguraci mám v samostatném souboru modbus.yaml ve adresáři s konfigurací Home Assistenta. V configuration.yaml ji takto vkládám:

modbus: !include modbus.yaml

V souboru modbus.yaml nejdříve musíme nakonfigurovat “hub” - blok konfguace pod kterým jsou přístupné jednotlivé entity. Je potřeba nakonfigurovat IP adresu převodníku a port.

delay, timeout a message_wait_milliseconds jsou hodnoty získané metodou pokus omyl, které se mi osvědčily:

- name: samsung-ac
  type: tcp
  host: 192.168.1.42
  port: 4196
  delay: 0
  timeout: 2
  message_wait_milliseconds: 30

Každá vnitřní jednotka pak definuje svůj vlastní climates prvek:

- name: samsung-ac
  type: tcp
  host: 192.168.1.42
  port: 4196
  delay: 0
  timeout: 2
  message_wait_milliseconds: 30
  climates:
    - name: "Vnitřní jednotka tajné doupě"
      unique_id: vnitrni_jednotka_tajne_doupe
      slave: 1
      hvac_onoff_register: 52
      address: 59
      target_temp_register: 58
      scale: 0.1
      hvac_mode_register: 
        address: 53
        values:
        state_auto: 0
        state_cool: 1
        state_dry: 2
        state_fan_only: 3
        state_heat: 4
      fan_mode_register:
        address: 54
        values:
        state_fan_auto: 0
        state_fan_low: 1
        state_fan_medium: 2
        state_fan_high: 3

Vnitřní jednotka obsadí vždy 50 registrů a první začíná na registru 50 (číslováno od 0). Každá další začíná na i*50. Je ale možné, že jednotka prostě přeskočí očekávaný rozsah a je přístupná až na konci – místo 100 až 150 obsadí 200 až 250.

Čísla registrů a jejich hodnoty vychází z dokumentace k MIM-B19N a pravěpodobně se nezmění.

Nastavení vnitřních jednotek

Pokud jste vše rozběhali může vám přijít divné, že data jdou sice číst, ale nemůžete jednotky ovládat. Je to proto, že Samsung jednotky mají ve výchozím stavu zakázané centrální ovládání. Nejjednoduší způsob jak ho povolit je pomocí originálního IR ovladače.

Doporučuji toto super video jak zadat ovládací příkazy. Ve zkratce:

Vyjměte jednu baterii z ovladače.
Stiskněte na ovladači tlačítko vypnutí, ovladač se vypne.
Stiskněte zároveň tlačítka na snížení a zvýšení teploty – jde to i jedním prstem – a vložte baterii.
Ovladač se spustí v režimu zadávání příkazů.
Přepínačem intenzity ventilátoru zadejte na první obrazovce d2. To je označení “direct” příkazů ke změně pouze jednoho parametru. Jinak se zadává celá konfigurace a to je děsná otrava.
Stiskněte tlačítko “mode”. Dostanete se na další obrazovku.
Zadejte 05. To je číslo segmentu, kde se nachází konfigurace, kterou chceme změnit. V tomto případě povolení centrálního ovládání.
Stiskněte tlačítko “mode”.
Na třetí obrazovce zadejte 10. 1 je hodnota, kterou chceme zapsat. 0 je vata.
Namiřte ovladač na jednotku a stiskněte tlačítko zapnout. Ozve se melodie zapnutí.
Stiskněte tlačítko zapnout znovu až se ozve krátký zvuk. To je potvrzení, že se už nic nezměnilo a hodnota je zapsaná.
Takto můžete oběhnout všechny jednotky.
Ovladač se vrátí zpět do běžného režimu cyklem: vyndání jedné baterky, stisk tlačítka vypnout, vložením jedné baterky.

Ještě jednou: kód je d2-05-10.

Tak a to je vše. Vše by mělo krásně fungovat.

Integrace Papouch Quido do TapHome

Tue, 30 Apr 2024 00:00:00 +0000

Určitě už jste četli zápisek o propojení Loxone s modulem Quido od Papoucha na vodnickém blogu. Protože jsem ale nakonec nešel cestou Loxone a zvolil pro systém chytré domácnosti TapHome, potřeboval jsem řešit stejný problém v jiném kontextu.

Fyzické zapojení

Modul české výroby nabízí na šíři cca 12 běžných DIN modulů 60+40 digitálních vstupů spolu s volitelným komunikačním rozhraním. Já vybral modul ETH s ethernetem.

Integrace s kabeláží chytré domácnosti je jednoduchá: do vypínače/tlačítka stačí přivést na jednom vodiči napětí a zbytek vodičů z kabelu můžou být vstupy. Pro běžný UTP kabel je to tedy 1+7 vstupů. Já ale nechal v každé místnosti minimálně pod jedním vypínačem pár vodičů pro připojení NTC teploměru.

V rozvaděči stačí pak svorku IGND Quida propojit s - pólem zdroje signálového napětí. Pro zachování galvanického oddělení vstupů je nutné použít jiný zdroj pro napájení Quida a jiný pro signály.

Datové propojení zajišťuje ethernetový kabel zapojený do switche v rozvaděči, který je samozřejmě propojen s routerem s DHCP.

Dokumentace Quida je skvělá. Opravdu by si z ní mnozí mohli brát příklad.

Konfigurace Quida

Po připojení na IP adresu Quida v režimu WEB uživatele přivítá přehled vstupů a jejich stav. Vyzkoušel jsem si tu, že signalizace stavu vstupů funguje a přepnul jsem Quido do režimu UTP. V tomto režimu stačí nastavit cílovou IP adresu a port a Quido tam bude ve výchozím nastavení odesílat packet v protokolu Spinel po každé změně hodnoty jakéhokoliv vstupu.

UDP jsem zvolil proto, že poslání packetu bez TCP handshaku je mnohem rychlejší a zaručuje nižší odezvu.

Tím veškerá konfigurace Quida končí. Není to super?

Packet parser — důvod, proč jsem zvolil Taphome

Ač má TapHome pár slabin (žádné web UI a podprůměrná dokumentace), u mě jasně vyhrál díky packet parseru. Tato funkce dovoluje integraci jakéhokoliv rozumně napsaného API. Cloudového i lokálního. Binárního, v plaintextu, JSONu i XML. Můžete integrovat doslova cokoliv co připojíte k síti. V tomto je síla TapHome. Nemusíte se doprošovat integrace toho, či onoho a prostě si to uděláte sami. Tady zcela válcuje Loxone.

Dokumentace packet parseru pokulhává, ale zkusím sepsat, co jsem zjistil:

Nejvíce informací se dá načerpat z oficiálního repozitáře s templates. Nic sice není zdokumentované, ale příkladů je tam spousta. Z oficiální dokumentace se třeba nedozvíte k čemu přesně dobrý je listener skript.

V rámci struktury packet parseru máte možnost konfigurovat modul, který zastřešuje jedno nebo více zařízení. V mém případě konfiguruji UDP modul a u něj localhost hostname jako IP adresu a port na kterém očekávám UDP packety od Quida. Netuším, jestli vůbec jde v TapHome nakonfigurovat více síťových rozhraní a tak netuším, jaké využití konfigurace IP adresy má. Při nastavení localhost bude packet parser naslouchat na všech rozhraních a zároveň se tím vyhnu závislosti na pevné IP v síti.

U každého modulu lze v servisním nastavení nastavit:

Listener script/skript posluchače, který zpracovává jakákoliv data, která v packet parseru přistanou v proměnné RECEIVEDBYTES
Read script pro periodické čtení stavu
Write script pro jednotlivý nebo periodický zápis hodnoty
a dále také servisní atributy a servisní akce, které ale netuším k čemu slouží a nepátral jsem po tom

V detailech modulu lze nastavit proměnné, které chceme sdílet mezi skripty nebo modulem a zařízeními. Při konfiguraci proměnné je zde omezení v podobě typu proměnné, kde lze zvolit jen mezi číslem nebo řetězcem. Složitější struktury jako byte array tedy neuložíte. Nebo aspoň opět nevím jak na to.

V podstatě stejné věci jdou konfigurovat i u každého zařízení. Chápu to tak, že ve skriptech modulu lze provést složitější akci tak, aby se nemusela provádět u každého zařízení zvlášť.

Spinel protokol a listener skript

Spinel protokol je na první pohled proprietární zbytečnost na cestě za výsledkem. Na pohled druhý výrazně tuto cestu zkrátí.

Dobrou zprávou je, že ve výchozím stavu v UDP režimu posílá Quido stav všech vstupů při každé změně. Zpráva ve spinel protokolu vypadá nějak takto:

['0b101010', '0b1100001', '0b0', '0b10010', '0b110001', '0b10011', '0b1101', '0b0', '0b0', '0b0', '0b0', '0b0', '0b0', '0b0', '0b0', '0b0', '0b0', '0b0', '0b11011', '0b10011001', '0b1011101', '0b1101']

Děsivé, že? Ale kdepak. Prvních (z pohledu TapHome jde o byte array) 8 bytů jsou stavové informace a protokol. Poslední 2 byty to samé. Nás zajímá 104 bitů mezi těmito skupinami.

['0b0', '0b0', '0b0', '0b0', '0b0', '0b0', '0b0', '0b0', '0b0', '0b0', '0b0', '0b11011', '0b10011001']

Lepší, že? Teď je tu takový malý trik. Ač TapHome používá indexaci v array klasicky zleva do prava, nejvýznamnější bit je úplně pravo a pozice bitu zprava odpovídá stavu vstupu. V příkladu nám tedy Quido říká, že zapnuté vstupy jsou 1, 4, 5, 8, 9, 10, 12 a 13.

Pokud chceme zjistit stav vstupu 1, naivní kód v TapHome skriptovacím jazyce vypadá takto:

GETBIT(GETAT(RECEIVEDBYTES, LEGTH(RECEIVEDBYTES) - 3), 0)

Nejdříve se podíváme na poslední bajt se stavy a v něm se podíváme na nejvýznamnější bit úplně vpravo. Jako listener skript tento snippet funguje nádherně.

Jedna z limitací je to, že si musíte vybrat předem jaké zařízení je na jakém vstupu. Zpětně měnit nelze. Pokud chci vstup Quida číslo 1 použít jako stavový kontakt, snippet šablony v XML vypadá takto. Navíc oproti třeba tlačítku je přiřazení do proměnné Rc a negace. Kontakt je totiž při stavu 1 uzavřen:

<Device>
    <Name>${bus_module_reed_contact}</Name>
    <Model>PacketParserReedContact</Model>
    <Id>-3</Id>
    <DeviceProperties>
    <DeviceType>0</DeviceType>
    <ReadScriptPacketParser></ReadScriptPacketParser>
    <InternalPollInterval>2500</InternalPollInterval>
    <CustomVariables>[]</CustomVariables>
    <ServiceAttributesScriptsPacketParser></ServiceAttributesScriptsPacketParser>
    <ServiceActionsScriptsPacketParser></ServiceActionsScriptsPacketParser>
    <ListenerScriptPacketParser>Rc := !GETBIT(GETAT(RECEIVEDBYTES,LENGTH(RECEIVEDBYTES) - 3), 0);</ListenerScriptPacketParser>
    <OnStateIconId>87</OnStateIconId>
    <OffStateIconId>88</OffStateIconId>
    <OnStateName>${general_open}</OnStateName>
    <OffStateName>${general_closed}</OffStateName>
    <ReadStateScriptPacketParser></ReadStateScriptPacketParser>
    </DeviceProperties>
</Device>

Celou šablonu teprve dávám dohromady.

Back up configuration using Git and Stow

Tue, 16 Oct 2018 00:00:00 +0000

After I got new work laptop, I needed to transfer some configuration files to it from the old one. This introduced an opportunity to start versioning it, and also providing more flexible backup handle, finally. It surely is not a good idea to set version control above whole $HOME. When looking for solution to this problemi, I stumbled upon GNU Stow.

Let’s say your $HOME looks like this:

.bashrc
.bash_profile
.git
.vim
.vimrc
Desktop
Documents
Downloads
...

You surely know that .bashrc and .bash_profile represent Bash configuration. But how to pass this information to back up solution/versioning system when you want to separate configurations for different software?

GNU Stow

GNU Stow is basically simple symlink management software. Let’s setup directory containing all configuration we want to keep under git as a child of $HOME – configuration. Under this directory we can create dicrectories containing per-software configuration:

configuration/
├── bash
├── git
└── vim

First, let’s move configuration to corresponding directory: mv .bash* configuration/bash/.

What stow command does by default is that it takes the contents of folder which is passed as an argument and creates symlinks to this content in parent directory. When stow bash is called in configuration directory, it takes the files in bash directory and in $HOME (which is a parent of configuration) creates symlinks to this files.

$HOME then looks like this:

...
.bash_profile -> configuration/bash/.bash_profile
.bashrc -> configuration/bash/.bashrc
...

Version it!

The last thing is using git or your preffered VCS to version this configuration. Just run git init, git add . and git commit -m "Initial commit" in configuration directory and you are all set.

Resources

Marlin firmware on Anet A8 board

Sun, 17 Dec 2017 00:00:00 +0000

Are you planning to upgrade your 3D printer to new firmware for any reason? Read my experience and instructions how to do it!

Do I need it?

You probably already heard about SkyNet 3D - a Marlin firmware modification targeting Anet A6 and Anet A8. Recently, the Marlin firmware started supporting Anet A8, so there is no need for SkyNet anymore. Maybe you are asking what do you get by installing non original firmware. Here are advantages that I found:

It’s open source
It’s configurable
It has auto level support
Hot end protection is included

Why not SkyNet 3D?

The main difference between SkyNet 3d and Marlin is how the configuration is done. For example there is a configuration option called Z_SAFE_HOMING which allows safe homing of z axis. This means that the z axis is homed after both x and y axis are done on the center of the bed. This becomes useful when you replace your z axis end switch by sensor. This options is enabled on SkyNet firmware by default, but disabled on Marlin firmware by default. Read along if you are interested what I mean by saying “disabled” and how do you configure these options. This looks like the only diference to me.

Based on this and that I am more into projects on GitHub than projects on Facebook and given that main SkyNet3D support is based on Facebook, everybody suggesting downloading SkyNet 3D firmware from some shady Google drives and latest SkyNet is based on four versions old Marlin – no, thanks, I will rather use Marlin.

The source code

Source code? Why do I need that? It’s simple. The whole “firmware update” thing is done through Arduino IDE. This application was originally made for supporting Arduino development boards, so users could create their own programs and load them to the hardware easily. Since Marlin firmware is distributed as a source code targeting this IDE, we will need to go through some of it to make basic configuration changes.

Instructions

First some prerequisites. You will have to download following things:

Arduino IDE – either download it from website or if you use Linux, use your distribution’s package manager. I did it on Fedora like this: dnf install arduino.
Anet A8 board support for Arduino IDE – you will need “drivers” for your Anet A8 board to upload new firmware to it. Just click on the green “Clone or Download” and choose “Download ZIP”. Then follow attached instructions in README file. Just a note: On Linux, the Arduino folder is created in your home folder after first run of Arduino IDE.
Marlin firmware release – visit Marlin GitHub’s releases page and download latest release (it was 1.1.7 in time of writing this article). It is under the link “Source code (zip)” or “Source code (tar.gz)” under the “Assets” header.

Now you should have installed Arduino IDE, “board drivers” and downloaded Marlin firmware.

Arduino IDE configuration

Start Arduino IDE
If you have properly installed the Anet A8 board support, there should be now option “Anet A8 V1.0” in Board under Tools menu. Go ahead and select it. (do not select the optiboot variant)
If you haven’t connected your printer to computer yet, you can connect it now.
After you connect the printer, there should be option available under Port in Tools menu. Select it. In my case, there was /dev/ttyUSB0.
Next thing is selecting programmer. Select “AVRISP mkII” under Programmer in Tools menu.
As a last thing, you have to install LiquidCrystal.h library to your Arduino IDE if you still use the original Anet A8 LCD. Just select Sketch -> Include library -> Manage libraries and in Library Manager window search “LiquidCrystal”, then select latest version and click install button.

You are ready to use Arduino IDE for compiling and uploading new firmware!

Firmware source code preparation

Unzip (extract) downloaded Marlin firmware to some location. Let’s say, that it was extracted to folder named Marlin-1.1.7.
Open Arduino IDE again and select Open under File open. Navigate to Marlin-1.1.7/Marlin and open Marlin.ino file. This will open all source file from Marlin firmware in Arduino IDE.

Firmware configuration

The main file in which all the configuration is made and the only file which you will ever have to edit is called Configuration.h. If some error occurs during it is either Marlin bug, missing package in Arduino IDE, or you set something bad in Configuration.h.

You won’t be using default configuration file, because that would be too much editing to make. Instead, overwrite the default file by Configuration.h file from Marlin-1.1.7/Marlin/example_configurations/Anet/A8 folder:

cd Marlin-1.1.7
cp Marlin/example_configurations/Anet/A8/Confiuguration.h Configuration.h

Now, if your printer is still connected and you performed everything in instructions, the code should successfully verify when you click on verify button in top left corner. If it verifies, click on upload button to upload new firmware to your Anet A8.

The configuration itself is dead simple. Just find an option you want to enable and remove comment operator //. If you want to disable that option, just comment it out. I suggest to enable Z_SAFE_HOMING option.

After each change you have to save the Configuration.h file and reupload the firmware so that the updated options are uploaded too.

vpsFree and Nextcloud

Tue, 21 Mar 2017 00:00:00 +0000

For a long time I used DropBox to keep my files synced between devices. Since the amount of available space on my free account was getting thinner each day, I finally got myself a membership in vpsFree.cz association which provides VPS to its members. For 900 CZK / 36 EUR per three months you get 8 cores CPU, 4096 megabytes of RAM, 120 gigabytes of hard drive space, one IPv4 address and 32 IPv6 addresses plus additional 250 gigabytes space on NAS drive.

Since I wanted both to solve my file-sync problem and to refresh my knowledge about server configuration, I hopped into it and started. From several operating systems I chose CentOS 7 for my VPS. Initial configuration of SSH and other services was easy, but then the installation of Nextcloud came.

Luckily I found some guide on marksei.com. Although this guide provides some information it is not complete and some commands are not explained as they should be, so I try to recreate it better.

Step 1 - Software installation

Nextcloud requires PHP 5.6 and higher, since there is only PHP 5.4 in CentOS repository you have to get newer version in your system somehow. The easiest way is to use Webtatic yum repository which provides up-to-date PHP packages. You can simply install it by running:

rpm -Uvh https://mirror.webtatic.com/yum/el7/webtatic-release.rpm

There are surely other ways how to get recent PHP to your system. Better way would be to use Software Collections but I didn’t have time to find out how to configure PHP from SCL to run with stock httpd. Using Webtatic makes you dependent on repository owner. When he closes up his business, you have to package security patches yourself.

You will also need EPEL repository enabled. Install it by running:

rpm -Uvh https://dl.fedoraproject.org/pub/epel/epel-release-latest-7.noarch.rpm

If you used Webtatic repo, you can now install prerequisities for Nextcloud, including httpd, by running:

yum install httpd php70w php70w-dom php70w-mbstring php70w-gd php70w-pdo php70w-json php70w-xml php70w-zip php70w-curl php70w-mcrypt php70w-pear setroubleshoot-server

Step 2 - Database setup

Original article offers three options for databases. I rejected SQLite on first glance since I don’t want to solve performance issues - from remaining options I selected MariaDB since, in my opinion, it is more widely used than PostgreSQL and, in case of any problems I will more likely find help.

You just need to install MariaDB server and PHP hooks by running

yum install mariadb-server php70w-mysql

The preffered way how to create initial configuration is to run myql_secure_installation script. In my case I have to start mariadb service first by running

systemctl start mariadb

and then I was able to finish configuration using mentioned script. Also don’t forget enable starting mariadb service at boot:

systemctl enable mariadb

Last but one step in database setup is configuring database itself. In this step database nextcloud is created along with user nc_user who has all privileges over database nextcloud. When you are done, press CTRL+D to exit.

CREATE DATABASE nextcloud;
CREATE USER 'nc_user'@'localhost' IDENTIFIED BY 'YOUR_PASSWORD_HERE';
NT ALL PRIVILEGES ON nextcloud.* TO 'nc_user'@'localhost';
FLUSH PRIVILEGES;

Finally, restart httpd:

systemctl restart httpd

Step 3 - Installing Nextcloud

In this case, installation is done in /var/www, but you can choose other path at your discretion.

cd /var/www
curl -OJ https://download.nextcloud.com/server/releases/latest-11.zip
tar -xvfj latest-11.zip
# set ownership of nextcloud folder to user apache
chown -R apache:apache nextcloud
# remove installation file
rm latest-11.zip

In original guide there is mentioned apache configuration which causes nextcloud to be running as root server. Since I wanted to run multiple servers on my machine and to use Let’s encrypt for providing https I decided to use VirtualHost configuration:

<VirtualHost *:80>
   ServerName fooserver.com
   DocumentRoot /var/www/nextcloud

   <Directory /var/www/nextcloud>
      Options +FollowSymlinks
      AllowOverride All

      <IfModule mod_dav.c>
         Dav off
      </IfModule>

      SetEnv HOME /var/www/nextcloud
      SetEnv HTTP_HOME /var/www/nextcloud

   </Directory>
</VirtualHost>

Just add this file to /etc/httpd/conf.d, restart apache systemctl restart httpd and you are set.

You will now find running Nextcloud at the root path of your server. You can now also point domain to your server’s IP address using A/AAAA DNS record. Alternatively you can also set sub-domain to ServerName and then add corresponding records to DNS configuration.

Step 4 - It’s alive!

Since SELinux is not enabled in VPS I didn’t have to jump around SELinux context. The only thing which left is the installation itself. Just navigate to Nextcloud and finish installation using web installer.

Just don’t forget to enable start httpd at startup:

systemctl enable httpd

Step 5 - Let’s encrypt

For more private connection to the server just install certbot and run:

certbot --apache

and follow directions in interactive guide if you configured ServerName and corresponding DNS records for your domain previously. Voila - you have your own file sync service secured with your own Let’s encrypt certificate. Certbot automatically creates SSL enabled configuration for Apache alongside with redirect to https version of site.

Olomoucký Bazén – Neoficiální aplikace olomouckého bazénu

Fri, 30 Dec 2016 00:00:00 +0000

Aplikace vznikla jako závěrečným projekt v semináři “Tvorba mobilních aplikací”. Přednášejícím byl zkušený vývojář Lukáš Novák, díky čemuž byl seminář opravdu užitečný a dozvěděl jsem se i “pár” nových věcí o vývoji pro Android.

Co tedy aplikace umí? Vlastně zas tak nic moc. Začal jsem pravidelně plavat a při návštěvě webových stránek bazénu jsem zjistil, že mají na webu i rozpis obsazenosti jednotlivých drah. O optimalizaci pro mobily však nemohla být řeč a tak byl můj záměr jasný. Aplikace tedy dokáže zobrazit obsazenost drah a aktuální počet návštěvníků. Snadno se tak můžu rozhodnout, jestli právě teď půjdu plavat.

Zdrojem dat pro aplikaci je právě web bazénu. Zdrojové kódy jsou dostupné pod licencí GNU/GPLv3 na mém GitHubu a aplikace je rovněž dostupná z Google Play! Pokud narazíte na problém, kontaktujte mě, nebo vytvořte issue na stránce projektu.

Log usage of resources by process in Bash

Fri, 04 Nov 2016 00:00:00 +0000

One of my responsibilities in Red Hat is Management Console testing in Wildfly. In early development build of one of earlier releases we observed strange behavior in our test environment. Although the machine had a large amount of memory available at the beginning of tests, it always failed on java.lang.OutOfMemoryError when the test suite was running. We had to find out in which parts of tests this happens.

Since we are using Selenium and the tests are running in Firefox, the obvious solution would be to track amount of memory which the browser is using. But how? We agreed, that the ideal output for our use would be graph showing dependency of used memory on time.

After I googled a bit I found a question on stackoverflow.com posted by user who had similar problem. I though, that I could just use solution from the top voted answer or solution posted by Bruno Girin on his blog and that’s it. But it was not suitable for our usage. In our test suite there is used a brand new, clean instance of Firefox for each test. Because of that, I had to come up with solution which would track instances of Firefox which pops up on start of each test.

In Bash script, which can you find on my GitHub, output of ps command with -o option to format custom output is used to track these instances. Output in format <pid>,<memory-size>,<cpu-usage> is then saved in usage.log file by default. Path to target file can be changed by -l <PATH> option. Only other output is diagnostic log of script, which outputs to stdout and stderr by default so you can find out if there are any errors.

I documented all available options in readme and I believe that the code is simple enough to be self-explanatory if you need any further help. If you have not enabled creating graph simultaneously with log, you can create it anytime later with gnuplot -c gnuplot.script usage.log usage.png. In case you need bigger resolution, just edit first line in gnuplot.script and replace 800,600 in set term png small size 800,600 by desired resolution and run the command again.

Useful links

Remote files discovery – my first script in Python

Wed, 26 Oct 2016 00:00:00 +0000

A few years ago I ran into problem. And by solving this problem I was very enriched of new experience and it was also my first practice in open source. The problem was simple: I was given SFTP access to a server and I was ordered to check regularly for new files. First few weeks I’ve been doing this, but after a while I started to forgot. Back then, it was my first job as a web admin and JavaScript was closest to programming so far.

My question on askubuntu.com didn’t bring a solution, so I have decided to make a script to check for new files for me. Since I didn’t want to use solution on server side (which I didn’t have access to), because the maintaining would be more difficult, I have chosen to write a client script in Python for it.

The script works flawlessly now, using TinyDB to store differences between locally saved state and current state of files on server. You just need to have your public SSH key on server and correctly configure the script in configuration.ini file. The scripts connect to server and it will do everything by itself.

It was running on Raspberry Pi 2 and probably would run on an original Pi too, I just bought this one, since it was just released and after I bought it I didn’t have to run it on my machine again. Just one Cron entry on Raspbian and that was it.

If you run into any problems, logging is used and you can look in file last-log.log for any issues.

The script can be downloaded on my GitHub: https://github.com/honza-kasik/check-for-files.

LaTeX v Atomu na Fedoře

Tue, 03 May 2016 00:00:00 +0000

Nedávno jsem kvůli psaní bakalářské práce a dalších věcí v LaTeXu hledal nějaký rozumný editor, který by mi v tom pomohl. Na editaci menších věcí v HTML nebo Markdown běžně používám Atom a po doporučení jsem se jej rozhodl použít i pro LaTeX.

Ve Fedoře 23 používám Atom z repozitáře mosquito/atom, ve kterém přibývají aktualizace rychleji než v helber/atom. Jako vhodný doplňek pro LaTeX se osvědčil https://github.com/thomasjo/atom-latex - nabízí širokou škálu nastavení – od vlastního LaTex builder přes prohlížeč PDF až po LaTeX engine.

Pro zprovoznění ve Fedoře jej stačí nainstalovat pomocí správce balíčků přítomného v Atomu nebo pomocí apm install latex. Pak už jen stačí v *.tex dokumentu stisknout kombinaci Ctrl+Alt+B a dokument by se měl zkompilovat. Může se stát, že se zobrazí chyba. V tom případě zřejmě nemáte nainstalovanou distribuci TexLive ve své instalaci Fedory nebo vám jen chybí balíček latexmk, na kterém doplněk závisí a který není běžnou součástí distribuce.

Po doinstalování potřebných závislostí – LaTex distribuce a latexmk vše dobře funguje. Mě se navíc osvědčilo povolit možnost zkompilovaní dokumentu po uložení. Nutno také podotknout, že balíček obsahuje pouze nástroje pro usnadnění kompilace. Pokud tedy potřebujete zvýraznění syntaxe, nainstalujte si ještě atom balíček language-latex Ve výsledku je tedy Atom použitelným LaTeX editorem.