LOMO Lubitel 166B — nákup a první seznámení
Už delší dobu jsem pokukoval po nějakém „lepším” foťáku. Mé zkušenosti s focením jsou však takřka nulové a přístroj s lepšími vlastnostmi by to asi nezměnil. Nevěděl jsem, jak se tohoto faktu zbavit — tedy až donedávna.
Proč zrovna Lubitel 166B?
Náhodou jsem při brouzdání vodami internetu narazil na Lubitel 166B+, který je nově vyráběnou verzí Lubitelu 166B. Na rozdíl od původní verze dovoluje plusko použít pětatřicetimilimetrový kinofilm. Možnost založit jiný typ filmu mi však jako začátečníkovi nic neřekla a já se začal blíže zajímat o starší verzi s myšlenkou, že když někomu stálo za to, aby vylepšil historický stroj, tak předloha přece nemusí být úplně k zahození.
Veškeré nastavení je manuální a proto jsem si uvědomil, že je pro mě tento model — díky své jednoduchosti — ideální příležitostí pro získání základních fotografických znalostí. Kdo ví, třeba si i jednou troufnu vyfocené snímky sám vyvolat.
Posledním plusem byla nízká cena. Po zkouknutí nabídky na Aukru, prošmějdění internetových bazarů a zjištění, že původní exemplář stojí maximálně jen pár stovek, jsem si na Bazoši vyhlédl a nakonec také koupil konkrétní kus.
Co jsem koupil?
Můj kus je z roku 1981 a kromě originálního pouzdra a „dálkové” (dvaceticentimetrové) spouště jsem k němu dostal originální návod v angličtině, lísteček s přeloženou částí návodu a papírek, kde jsou popsány konfigurace clony a závěrky pro různá světelná nastavení.
Ve foťáku byl stále založený film, což značilo, že si ho jen někdo odložil a už se k němu nikdy nevrátil. Nejprve jsem ho chtěl zkusit (nechat) vyvolat, ale vyšlo najevo, že je to ještě původní film, který je více než desítku let po expiraci a stejně byl při prvotní prohlídce exponován. Teď už jen zbývá sehnat něco na vyčištění zaprášeného objektivu, film a jde se fotit.